Když jsem v noci přijela rozespalá po nekonečné cestě, jediné, čeho jsem si všimla, byla neuvěřitelná velikost Summit Bechtel Reserve, našeho domova pro příštích několik mnoho dní. Člověk obyčejně očekává velké a výrazné věci od Ameriky, zvlášť od podobných akcí. Ale reálné rozměry areálu Světového skautského jamboree, setkání 45 000 skautů z více než 150 zemí světa konajícího se letos v Západní Virginii, mi vyrazily dech. Holé pláně přiléhajících k národnímu parku New River Gorge se změnily v jedno z největších měst Západní Virginie pulzující životem.Žije to tu jako v úle. Neustále potkáváte neuvěřitelné množství lidí, davy táhnoucí různými směry za nepřeberným množstvím rozmanitého programu, co se zde nabízí. V šesti “čtvrtích” zde pospolu pobývají smíšené různé národy ve vzájemném respektu smíšeném s trochou zvědavosti, co, kde a jak ostatní mají. Směs jazyků ze všech koutů světa na Vás neustále útočí, stejně jako přátelské “Hi! Where are you from?” započínající četné a bohaté rozhovory s lidmi různých kultur, náboženství a zvyklostí. Iluzi dokonalého multi kulturního města dotváří proslovy erudovaných osob o jednotě v odlišnosti a spásném obohacujícím soužití odlišných kultur.

Hlavní vadou na kráse vysoké koncentrace všech lidí na takto malém prostoru je obrovský chaos. Je extrémně těžké zde najít toho, koho zrovna hledáte, občas mám pocit, že i najít tu pověstnou jehlu v kupce sena je snazší. Jak se stále ta masa lidí pohybuje a přelévá, nemáte šanci detekovat jedince či dokonce skupinu, kterou zrovna potřebujete. Neméně těžké je určit, kde přesně se nachází aktivita, které se chcete pověnovat. I když máte neustále k dispozici mapu, která se Vám snaží vysvětlit, co kde leží a jak se k tomu dostat, většinou Vás to neučiní o moc srozumněnější s tím, kam se máte vydat a nikdo Vám neumí pomoct, protože také netuší. A tak všude a pořád chodíte podle map v telefonu, které se marně snažíte přimět k fungování i přes permanentně vypadávající internetové připojení a mnohdy trvá i hodiny najít zdánlivě jednoduše dosažitelnou aktivitu, kterou máte vyhlédnutou.

Z místa na místo vděčně využijete možnosti autobusu rozvážejícího obyvatele Summit Bechtel Reserve všemi směry. Rádi se totiž vyhnete mnohdy několikahodinovým pochodům, které v místním horoucím nemilosrdném počasí připomínají peklo a vytváří pocit věčnosti, když se na ně vydáte. Kvůli strachu z jedovatých hadů se nevydáte se tajně koupat, abyste čelili vedru trochu sympatičtěji pro všechny kolem, protože to je zde nepodporovaná aktivita a nestojí vám za to při plížení se mimo dohled potkat chřestýše. Svou otevřenou náruč tu pro Vás v tomto případě má permanentně ledová sprcha, která Vás přesvědčí o tom, že to spalující horko nebylo až tak zlé.

Kohoutky si neustále musíte držet, aby se neplýtvalo vodou, což z umytí si rukou dělá dost obtížný úkol, ale každý den se produkují kvanta odpadu, protože Američané všechno balí do několika obalů a jako třešničku na dortu my, účastníci skautského(!) jamboree máme velmi omezené možnosti recyklace. Nesmíme cokoli, co přišlo do styku s jídlem vyhodit do tříděného odpadu, ale pouze do směsi. Servis tým starající se o hladký průběh akce si dokonce ke každému jídlu musí vzít nový jednorázový plastový příbor. Ještěže tolik dbáme o ochranu přírody.

I přes pár much je to rozhodně akce, která se vyryje hluboko do mé paměti a nadšeně budu vzpomínat jak pospolitá oblažující atmosféra vládla na akci 45 000 cizích lidí, které spojila pouze jedna, o to vznosnější myšlenka, skauting.