Opening ceremony je rituál, kdy se na začátku celého World Scout Jamboree (Světového Skautského Jamboree) pro tentokrát v Západní Virginii ve Spojených Státech sejdou všichni, kdo s tím mají co dočinění, a společně tuhle ve všech ohledech speciální akci zahájí.
Sešlo se neuvěřitelných 45 000 skautů na jednom místě, aby oslavili  svojí přítomnost na akci, o které organizátoři říkají, že to bude “time of our lives”, podle mě minimálně nezapomenutelná a významná zkušenost. Rozhodně je to obrovská akce, což předjímalo i velkolepost Zahajovacího ceremoniálu.

Ti šťastní z nás, kteří byli vybráni na pozici global ambassadorů, jakýchsi reprezentantů svých zemí, se měli stát vlajkonoši vlajky své země na Opening ceremony, což je bezpochyby pocta, představte si, že můžete nést vlajku své země a dokonce s ní předstoupit před 45 000 lidí a za vyvolávání jména Vaší země Vás zabírá kamera a Vás a Vaši vlajku sleduje v jednu chvíli tolik lidí. Už takhle si to jenom říct mě naplňuje jakousi hrdostí a vlastně mě to i dojímá.
Háček byl v tom, že Česká republika má dvě reprezentantky, což logicky znamená, že vlajku mohla nést pouze jedna. A tak, po vzájemné domluvě, že mé souputnici na tom asi záleží víc než mně, jsem zůstala bez české vlajky. Naštěstí byly i vlajky, potažmo země, které neměly zastoupení v ambasadorském týmu, takže pro nás “extra”(jak jsme se s oblibou vzájemně nazývali, abychom si pomohli si trochu zkompenzovat ego a zvednout náladu, protože Vás vždycky trochu mrzí, že nenesete Vaši vlajku) přišel úkol hrdě nést jiné vlajky než vlastní. Naštěstí tady mezi  skauty platí vzájemné bratrství, takže nikomu nedělalo sebemenší problém tam přinést jakoukoli vlajku, neděláte to pro sebe, ale pro lidi, co s Vámi mají hodně společného, z jiné země, vlastně jim rádi posloužíte. A trochu sobecky prostě chcete stát klidně s trenkami na tyči před těmi všemi lidmi, jen abyste tam mohli být a zažít to.
Mně byla přidělena vlajka země jménem Lesotho, což kdybyste náhodou nevěděli (jako já před ceremoniálem), co a kde je, jde o malé království v jižní Africe. Svých asi 6 sekund slávy jsem si moc užila, i když teda tahle malá zemička nezrobila 3 mexické vlny a nevýskala tolik jako třeba Brazilci, kterých je na jamboree 1500.
Netušila jsem, že by si mě mezi asi 200 ambasadory někdo vůbec všimnul, ještě když šlo hlavně o vlajky, ale zdá se, že Afričany vlajkonoška afrického království, která vypadá spíš jako Bílá paní, zaujala, takže čas od času za mnou chodí a ptají se na Lesotho a jestli odtamtud opravdu jsem, což je docela vtipné, i když je to vždycky trochu trapná situace.